Červen 2014

Návštěvnost za minulý týden

30. června 2014 v 12:49 | ♥ W-violet ♥

Popisek by Darllet.Dnes mi příšla návštěvnost,jste zvědavý?
Návštěvnost za minulý týden (23.6. 2014 - 29.6. 2014) je:

Nominace od Enory

30. června 2014 v 11:04 | ♥ W-violet ♥
Dobře,tahle nominace se mi nějak chce vyplnit,takže jdu na to :D

1. Tablet alebo notebook? Jednoznačně notebook
2. Ak by ste mohli ísť do minulosti, aké obdobie/rok by to bol/o? Napr. rok 1962 alebo renesancia... Jéj,to nevím :D
3. Ako sa volá tvoja obľúbená kniha? Mám spoustu oblíbených knih,ale nejradši mám kolekci Dívka 16,Deník mimoňky a Monster high :D
4. Na ktorú tvoju obľúbenú postavu z filmu/knihy/seriálu sa najviac podobáš? Já bych řekla,že dost na Yasmin s Bratz,jen mám to znamínko na druhé straně tváře :D
5. Aké je tvoje najobľúbenejšie ročné obdobie a prečo? Zima,protože je zima :D A taky mám narozky,jsou Vánoce...
6. Ak by si mala nejakú schopnosť,aká by to bola? Napr. lietanie Tak asi čtená myšlenek,lítání nebo nevyditelnost :D
7. Tvoje obľúbené ovocie? Mandarinka :3
8. Máš radšej knihu alebo film? Jak kdy
9. Aké je tvoje obľúbené zviera? Mám ráda skoro všechny,doma mámsamé hlodavce
10. V akom roku si sa narodila? 2002

Sovičky aneb má další závislost

29. června 2014 v 16:03 | ♥ W-violet ♥
Já jsem je sem prostě usela dát :D
Miluju tyhle sovičky,připadají mi strašně rozkošné a srandovní :3 :D
Jen se mi nepodařilo sehnat další pngéčka,nevíte kde bych je mochla najít,
nebo co mám zadat na obrázky krom sovičky?



Pohádkový den W-violet :/

29. června 2014 v 15:38 | ♥ W-violet ♥ |  Deníček
Upozorojňuji na začátek,že ten nadpis je ironie :D
Včera jsem šla spát o půl jedné a vůbec jsem si neuvědomovala,že jím moc nezdravé věci.
Smažený sýr,brambory,chipsy,popcorn,giross s nudlemi...a taky jsem měla moc Pepsi coly.
Tak jsem se ráno vzbudila a udělalo se mi nějak nevolno.Tkaže dneska nic moc,ale jsem za to v tuhle chvíly ráda,může se jen tak flákat,ještě jsem ani neustlala a o "pořádku" na mé židli nemluvě :D
U skvělé grafičky,kterou asi všichni znáte,Darllet jsme si objednala 2 úvodky k ,,Začtené!,už se na ně moc těším.
A mám vymyšlenou další-teď spíše povídku-kterou začnu psát asi v Srpnu ;)
Ale chci aby to bylo překvápko,i když vím,že někdo z tématu nebude zrovna nadšený :D Ne,není to Justin Bieber :D
Zdroj animky: Našla jsem u Flek ;)
PS: Všimli jste si,upravila jsme si menu,mrk na mé fancluby + můj fanclub ;)


První den prázdnin u W-violet

28. června 2014 v 23:24 | ♥ W-violet ♥
Tak mám zase náladu na nějaký deníček :D
Komu se nechce číst,tak nemusí,tyhle články komentovat zas tak nemusíte :D
Mám už velké plány,Čtvrtek-konečně jdeme na koupák,dnad tam potkám spolužáky,byla bych moc ráda,už jsem je den neviděla :D.V Sobotu celodenní výlet do Rakouska a Aqapárk :3.Konečně se budu moct zhydratovat XD
A já se nemám kde vykřičet takže to musím napsat: ,,Nenávidím Lukešovi!!!!!!!!"
Pořád k nám lezou,jezdíme s nima někam a já je prostě nesnáším.Už jsou tady zase,pořád otravujou,hlavně mně život!
No,ož se těším na ten Čtvrtek.Taky v Pondělí jdu na nákupy,musím obhlédnout šaty a bulerko,otevřeli nový obchoďák,tak proč to nevyužít? :D
Doufám že si taky užíváte prázdniny :3
PS: Asi na Sobotu přednastavým články :/


Cut animace + jak to bude z blogem

28. června 2014 v 21:59 | ♥ W-violet ♥ |  Website
Mám definitivní rozhodnutí jak to tu bude dál.Založila jsem si nový blog,ale ještě ho ani neaktivovala.
Každopádně jsem se asi rozhodla.
Našla jsem skvělé animace,protože jsem zrovna nevěděla co přodat k článku,aby nebyl nudný :D
Jsou to samozdřejmě animky s Elsou,a je to velmi povedený záběr,který je ve filmu dost skrytý ;)



Tipy na letní večeri

28. června 2014 v 18:38 | ♥ W-violet ♥

Vím že mám Hiatus ale mně se teď chce psat.A navíc mi Clawdia a Honey vyrobily krásný popisek :3
Mám tu pro vás tipy na letní večeri.
Filmy: Na chladné letní večer jsou ideální romantické,ale dobrodružné filmy.
Nebo si zavzpomínat na Disneyho komedie.
  • Pako mích snů
  • Rádio Rebel-vřele doporučuju
  • Noc v můzeu
  • Ledové královtsví
  • Na vlásku
  • Rebelka
  • Mořská pana Aqamarina
Občersteví: Skvělé pochoutky,třeba k táboráku

  • Špekáčky,samozřejmně
  • Popcorn
  • Čínské nudle
  • Muffiny
  • Teplé koblihy
A zábava: Vřele doporučuji tito stolní hry,především Cluedo,to je ta nej hra :33333

  • Cluedo
  • Scrable
  • Loupežníci
  • Hádej kdo
  • Aktivity
Doufám,že někdo tito typy využije ;)

Domí's party

27. června 2014 v 21:21 | ♥ W-violet ♥
Dnes jako každý rok proběhla oslava konce školního roku a zároveň Domčiných narozenin.
Bylo to skvělé! Nevím jak to popsat,prostě boží! Stavil se za námi i Antý :3 (náš třídní)
Domča měla opět skákací hrad,plno chutného občerstevní a skvělé soutěže.
Dom se mi vůbec nechtělo.Po cestě jsem ještě snila o tom že jsem na závodě a dribluju (dostala jsme od Domi míč) a když jsem přišla domů,tak jsem jakože vyhrála :D
Pak jsem se zamknula do koupelny,dala si horkou kouplet a uznávám že i chvíly brečela.Nevím proč,prostě jsem si vzpoměla na školu,jaká jsme skvělá parta...
No a teď jsem tady,abych vám o tom všem napsala,jak nejlíp to jde.
Na počítači nemám nic moc co dělat,takže nejsem zrovna aktivní.
Radši chodím ven,bavím se s přáteli,ale to už asi víte...
O prázdninách tu budu jen zřítka kdy,poslední týden jedeme do té strašné Trnavy a nejspíš si nebudu moct vzít ani notebook,jediná věc jak utéct před krutou realitou... -.-

Fotky přidám co nejdřív ;)

Začtená 6.kapitola ,,A kde jsou schody?"

27. června 2014 v 13:32 | ♥ W-violet ♥ |  Začtená


Po dlouhé době zase píšu ;)

Alice se skracoval rozum,jak se jí postupně zdelšovali vlasy.Už cítila jak se jí linou slzy.,,To tu chceš jen stát a brečet?" ozval se hlas. ,,Co?" Alice opět zahlédla mluvící žábu. ,,Ty jsi mně sem dostal!" vyjekla Alice.
,,A co postavit vrtulník?" žabák se pokusil o sarkasmus. ,,Dej mi pokoj,mám nohem lepší nápad!Půjdeme prostě klasicky po schodech." Alice marně hledala dveře.,,Ale kde jsou schody?A kde jsou dveře?" ,,Tak už ti to došlo!" žába opět v okamžiku zmizela...Aaach" Alice už radši nic neříkala a vzdychla.Jenže pak zahlédla něco,co moc dobře znala.Kmitavý pohyb plný života...kolibříka! ,,Zase ty?" kolibžík kmital za okny věže křídli,vyletěl vzhůru k nebi a zmizel. ,,Kéžbych tu pohádku tenkrát četla" Alice opěz vzdychla.V tom zahlédla na židli knížku! Byla to knížka plná pohádek,takovou jakou měla jako malá.Ale byla v ní i...Locika! ALice se pustila do čtení.


Po pár minutách Alice vyhledala hák na věži,předhodila vlasy do vzuchu,udělala suk a šplhala dolů.
Jenže to by nebylo Pondělí,aby se něco nestalo.Sotva Alice sešplhala dolů,čarodějnice se právě vrátila s "práce".
Alice se snažla utéct,schovat nebo cokoliv.Ale bylo pozdě.

Začtená-trailer

27. června 2014 v 13:11 | ♥ W-violet ♥
Mám tu skvělý trailer od Flek,moc se jí povedl :3
Je to takové zhrnutí co se zatím v Začtené událo ;)


Blog-útěk před realitou?

27. června 2014 v 12:51 | ♥ W-violet ♥
,,Sednete si k počítači,zapnete blog a píšete..." Znamená to útěk před realitou? Pro mně asi ano,ale teď chci žít hlavně v realitě,chci se bavit s přáteli,nebít jen na blogu,chci žít.
Někdo má fantasy blog,jiní mají deníčkové blogy.
Nejlepší útěk před realitou je podle mně psaní.
Když píšete,tak nevnímáte svět kolim,jako u zpěvu,tance,kreslení,hudby...
Blog je skvělý způsob,jak si odpočinout sama od sebe.


Vysvědčení,den na který jsem všichni čekali...

27. června 2014 v 9:32 | ♥ W-violet ♥
Je to tady.Den na který každý čekal.Vysvědčení.
Dneska byl kouzelný den,všichni jsme se společně zasmáli,rozloučily se,a šli so ucestou.
Pamatuji si na první třídu,kde jsme se seznamovali,všechno bylo nové.A teď...je všechno skvělé.
Mám přátele,jsme samy sebou,jsme svý.Každý už máme svou osobnost.
Tento desn se naše cesty opět rozdělily,někdo odjíždí,někdo zůstává.
Někdo přibyde?No snad ne...
Je to den kdy zavzpomínáme na všechny hádky,zážitky,první lásky...vše se bude zdát minulostí,ale zůstane navždy v našich srdcích.

Jak na blog?

26. června 2014 v 18:06 | ♥ W-violet ♥
Chtěla bych poradit začátečníkům na blogu nebo lidem co se chystají si blog založit.

1) Co je to blog?
Blog je velmi užitečná věc,jak se podělit o své názory a zážitky.Můžeš se zde seznámit s novími lidmy,zapojovat se do soutěží,psát si deníček.Fantazii se meze nekladou.

2) Název a adresa blogu
V první řadě by se měla promyslet pořádně adresa a název tvého blogu.Adresa by měla být výstižná a ne moc dlouhá.
Název blogu by měl opět výstižný a krátký.Např. ,,Mé povídky" nebo ,,Váš český blog o Barbie".

3) Přezdívka na blogu
Pžezdívka je také velmi k zamyšlení.Rozmysli si ji ale pořádně,vymysli něco originálního a jen tvého.Nechceš být přeci další ,,Lagoona Blue" nebo ,,Yasmin",že ne?

4) Vzhled blogu
Říká se že základem blogu je dobrý desing.Není to tak úplně pravda,ale vzhled je to první,čeho si návštěvníci všimnou.Pokud bude příliž křikrlaví,řekla bych že radši rychle kliknou na ,,Zpět".Taky není dobré mít moc vysoké záhlaví.Míru stránky,táhlaví a menu vybírej rozumně.

Zítra už naposled

26. června 2014 v 16:57 | ♥ W-violet ♥
Je to tady.Ta chíle,která je pro každého z nás důležitá.
Vysvědčení.Každý si dá nejkrásnější šaty,udělá si krásný účes a dá si sladěné náušnice.
Nadechne se a jde do školy.Kde na ni čekají spolužáci.Přátelé.Učitel rozdává vysvědčení.všechny ty zážitky,všechno co jsme za ten rok prožily.Lásky,sny a nové lidi poznali.Tak to všechno se vskupuje do jednoho jediné dne,kdy všichni zavzpomínáme a naposled půjdeme do školy.Naposled než se všechno změní.
Nové učebnice,nová třída,nové předměty...nová žákyně?
Odejdeme ze školy,vydechneme a znovu,naposled zavzpomínáme na dny,které zůstanou v našich srdcích.Protože už zůstanou minulostí.Někteří zapomenou,jiní ne.Já budu vzpomínat dál na dny,kdy se vše změnilo.
Takto vypadá mé vysvědčení.Nechci aby to už skončilo.Nejlepší rok mého života.Kdy si každý z nás vytvořil svou osobnost,zamknul ji na dva zámky a už ji neměnil.Zůstaneme stejní,zůstaneme svý.


Alespoň si to přečtěte

26. června 2014 v 15:57 | ♥ W-violet ♥
První jsem tento článek napsat nechtěla,ale pak ž mně to fakt nakoplo jedním komentářem.
Šla jsme na blog Bloody a tam vidím článek o tom jak lidi komentují,přesto že článek ani nečetli nebo komentují ale úplně vedle od tématu.
Lidi,dkyž už něcfo komentujete,tak bych byla dost ráda kdyby jste článek pořádně přečetli a celý.
Když vás to nebaví nebo něco tak nepište,já to tak dělám,například u Frozen Elsi,jenže ta mně pak odsoudila,že nechodím na její blog kvůli jednomu článku,chápete to?
Někdo si s článkami dává velkou práci,hlavně když někdo píše povídky,Začtená mi dává zabrat.Ale třeba Flek si s tým musí dávat ještě větší práci,má je mnohem delší a řekla bych že i lepší :D
Setkali jste se už s takovými to lidmi a komentáři?


Blokování na blogu

26. června 2014 v 15:49 | ♥ W-violet ♥
Možná už se vám někdy stalo,že vás někdo blokl.
Ano,není těžké kliknout na ,,zablokovat návštěvníka".
Blokuje se tím IP adresa,takže návštěvníík může třevba z veřejného počítače na váš blog i tak.
Někteří lidé si ale myslí,že když někoho bloknou,tak všechno vyřeší.Že budou frajeři.
Frozen Elsa mně třeba blokla,pprotože jsem jí napsala,že nekopíruju a samazal mi komentáře.
Brusinka mně blokla na všech sítích,já se s ní znám osobně.
Melanie smazala komentáře co jsem jí psala na blog.
Lidi,co tým vyřešíte?Vůbec nic.Jak by řekl kluk kterého znám ,,Jste drsní jak hladká mouka".



Vše je minulost...

26. června 2014 v 15:42 | ♥ W-violet ♥
Vím,že asi čekáte na mé rozhodnutí.
Šmátrala jsem v archivech a viděla mé staré,úplné první články.Došlo mi,že teď to nesmím vzdát,dotáhla jsme to až sem,přes všechny ty hatery a kopíráky.Nejspíš smažu pár článků,možná víc než pár a nějaké aktualizuju.
Ale teď to nesmím vzát.Hodně blogů teď končí,já to zabalila s lovly-frozen,lidem co jsme na blogu věřila se změnily.
Frozen Elsa o mně tvrdila že jsme kopírovala pořád z jejího blogu.Lidi to jste tak pitomí?Já jen jednou jsem dala na blog od ní animace a uvedla jsem v článku jasně zdroj.
Nevím co ji to popadlo,ale mrzí mně to.Pořádně mně to mrzí.
A pak že na její blog nechodím,přitom jsem nenapsala komentář k jedinému lčánku,protože jsme nevěděla co.
Vždy jsme tam chodila ap sala komentáře.No,to je jedno.Lidi jsou strášné přetvářky.
Chci tu zůstat a pomáhat lidem dál.Tento blog bude můj autorský,ale i deníčkový blog.
Tak snad jsem alespoň některé potěšila.


První

26. června 2014 v 13:39 | W-violet
Otevřela jsem oči a zmateně zamrkala. Přicházela jsem k sobě jen velice pomalu; mozek šátral po spojích vedoucích k jednotlivým smyslům. Napřed se mi vrátil sluch, zaregistrovala jsem několik dívčích švitořících hlasů. Potom se mi vrátil zrak a já s překvapením zjistila, že zírám do nebes nad postelí. Pak se mi konečně vrátila i paměť. Vzpomínala jsem na cestu domů, promrzlé ruce a oslnivě bílou záři. To všechno mi problesklo hlavou ve zlomku sekundy, než jsem se prudce posadila na posteli.
Neměla jsem tušení, kde jsem, ani co se stalo. Že bych měla nějakou nehodu? Ale v které nemocnici mají postele s nebesy? Zmateně jsem odhrnula jeden ze žlutých závěsů a zůstala překvapeně zírat. Seděla jsem na jedné z pěti postelí v malé místnosti, do které proudilo ranní slunce kulatými okny. V ložnici panovala veselá nálada, kolem mě pobíhala sem a tam čtyři děvčata v mém věku a vesele si mezi sebou povídala. Ani jedna z nich nevypadala překvapeně, že mě vidí.
,,Konečně jsi vzhůru!" usmála se na mě drobná dívka se dvěma copy. ,,Tak vstávej, nebo zmeškáš první hodinu."
,,První hodinu?" zopakovala jsem nechápavě.
,,V pondělí přece začínáme přeměňováním," povytáhla pobaveně obočí.
,,Přeměňováním?" zopakovala jsem znovu jako kolovrátek.
Dívky se rozhihňaly. ,,Tobě to vstávání vážně dělá problémy!"
A v tu ránu mi to došlo. Přeměňování. Postel s nebesy. A ty stejnokroje co mají všechny na sobě...
,,A do pr...," zkousla jsem si okamžitě ret.
Tohle je ten nejživější sen, jaký se mi kdy zdál! Zatraceně, já jsem přece v Bradavicích! Váhavě jsem přehoupla nohy přes okraj postele a dotkla se chodidly studené dlažby. Vypadalo to všechno tak reálně, tolik detailů! Přes židli u mé postele ležela přehozená uniforma a hábit, dokonce i kožená brašna s učebnicemi. Opatrně jsem uchopila do ruky kravatu žlutočerné barvy. Takže jsem v Mrzimoru. Konečně se mi zdál pořádný sen o Bradavicích a já jsem v Mrzimoru! Byla jsem na svoje podvědomí naštvaná, copak se mi nemohlo zdát o Nebelvíru?
,,Máme na tebe čekat se snídaní?" zeptalo se mě jedno z děvčat.
,,Běžte samy," usmála jsem se váhavě. ,,Doženu vás pak."
Jestli odsud vůbec trefím, pomyslela jsem si. Co vlastně vím o Mrzimoru?
Děvčata spěšně opustila ložnici a já jsem zůstala sama. Okamžitě jsem se vrhla ke kulatému okýnku a vykoukla ven. Viděla jsem přímo na skleníky, kde zcela určitě probíhá výuka bylinkářství, senzace! Sundala jsem si pyžamo a začala se rychle oblékat do své uniformy, kdybych se čirou náhodou probudila. Přece si nebudu pamatovat sen o Bradavicích, kde jsem pobíhala v pyžamu v mrzimorské ložnici. Musím vidět všechno!
Sotva jsem se ustrojila, zaběhla jsem si ještě do koupelny zkontrolovat obličej. Vypadala jsem pořád jako já, tak alespoň něco tu dává smysl. Vrátila jsem se do ložnice a na svém nočním stolku jsem si všimla hůlky a kapesních hodinek. Byly to ty hodinky, co jsem si koupila na bleším trhu. Proč jsem si je přinesla s sebou i do tohohle snu? Všechny moje úvahy šly stranou, nacpala jsem hodinky do kapsy a opatrně uchopila hůlku. Pocítila jsem v prstech nenadálé teplo a byla jsem si jistá, co se stane dřív, než jsem to opravdu udělala. Bylo to tak zřejmé!
,,Lumos," pronesla jsem do ticha a na zlomek vteřiny se cítila jako naprostý hlupák, dokud ze špičky hůlky nevyrazil proud bílého světla, který mě naprosto ochromil.
Tohle byl ten nejlepší sen, jaký se mi kdy zdál! Opravdu můžu čarovat!
,,Nox," vyhrkla jsem překvapeně a hůlka zase zhasnula. Strčila jsem si ji do kapsy k hodinkám, popadla školní brašnu a rozhodla se, že je čas vyrazit objevovat tajemství hradu, dokud můžu.
Z dívčích ložnic vedla chodba do pohodlné kulaté místnosti s nízkým stropem, která připomínala ze všeho nejvíc jezevčí noru. Mrzimorská společenská místnost byla vyzdobena veselými včelími barvami - žlutou a černou - což bylo zdůrazněno použitím medově zbarveného dřeva, ze kterého jsou stolky a kulaté dveře. Připadala jsem si tak trochu jako v hobití noře, atmosféru doplňovala barevná záplava rostlin a květin. Našli jste zde nejrůznější druhy rostlin, z nichž mnoho na kolemjdoucí studenty mávalo a tančilo ve svých květináčích. Ze stropu viselo mnoho měděných květníků a úponky, které z nich přečnívaly, česaly dvěma chichotajícím se dívkám vlasy. Nad dřevěným krbem visel portrét Helgy z Mrzimoru, která svým studentům připíjela maličkým zlatým pohárkem se dvěma uchy. Dovnitř proudilo světlo malými kruhovými okny jako do ložnice a najednou mi bylo úplně jedno, že jsem se neprobrala v Nebelvríu. Mrzimor byl naprosto kouzelný!
Snažila jsem se příliš nevalit oči a neotvírat ústa, když jsem se připojila k hloučku několika studentů a zamířila ze společenské místnosti ven. Prošli jsme úzkou chodbičkou, která ústila venku velkým dřevěným sudem. Ocitla jsem se ve velké vzdušné chodbě a sud za mými zády se zase zaklapnul. Doufám, že si nebudu muset pamatovat, který z nich to byl, protože jich tu stála pěkná řada. Odolala jsem nutkání hledat vchod do bradavické kuchyně, který se tu někde měl také ukrývat, a raději jsem co nejrychleji vyrazila za ostatními, kteří snad mířili do Velké síně. To, co pro ně byla běžná cesta na snídani, pro mne znamenalo jako být na nejbáječnějším místě na světě. Pokoušela jsem se neplakat štěstím, když jsem si všimla pohybujících se portrétů, nebo když kolem nás proletěl duch Tlustého mnicha. Kroutila jsem hlavou ze strany na stranu, prohlížela si všechno s otevřenou pusou a snažila si zapamatovat každičký detail, který by se mi mohl hodit při hraní. Bylo to tak skutečné!
Když jsem vstoupila do Velké síně, vybuchl mi v nitru gejzír takového štěstí, že jsem se musela opravdu ovládat, abych na místě nevykřikla a nezačala poskakovat jako smyslů zbavená. Byla tak obrovská a nádherná! Začarovaný strop odrážel modravě zářivé nebe a nad hlavami studentům prolétávaly sovy s ranní poštou. Jako omámená jsem zamířila ke stolu vpravo a ke svému neuvěřitelnému štěstí jsem dosedla mezi děvčata, která byla mými spolubydlícími.
,,Je ti dobře?" strachovala se ta dívka se dvěma copy. ,,Vypadáš dnes nějak zvláštně."
,,Jako kdybys viděla přízrak," dodala druhá.
,,Jsem v pořádku," ujistila jsem je.
Nevěděla jsem, kam se mám dívat první. Jestli po svých spolusedících, nebo na ty hromady lahůdek přede mnou, pod kterými se prohýbal celý náš stůl. Naložila jsem si na talíř ode všeho trochu a pustila se do té nejlepší snídaně, jakou jsem kdy měla.
Děvčata pokračovala v rozhovoru, který zřejmě začala, než jsem přišla.
,,Říkala jsem ti to přece včera večer, Bonnie," mračila se blondýnka. ,,Křiklan nám tu esej zadal jenom proto, aby se nás zbavil a mohl se věnovat těm svým lektvarovým géniům."
,,Celý ten jeho Křikův klub, je jen fraška," ušklíbla se dívka s tmavými copy, tedy Bonnie.
Dychtivě jsem naslouchala každému slovu. Horacio Křiklan učí lektvary, senzace! Nenápadně jsem se zadívala k profesorskému stolu a ke svému překvapení jsem drtivou většinu vyučujících opravu poznala. Byl tam Horacio Křiklan, profesor Kratiknot, profesorka Prýtová! Dokonce i Minerva McGonagallová a sám Albus Brumbál! Málem jsem se udusila soustem koláče, jak rychle jsem hltala.
,,Je mi jedno, co Křiklan pořádá za dýchánky, ale mě další šestnáctipalcové pojednání o protijedech vážně nebaví. Nestačí, že jsme loni udělali ta NKÚ?"
Poslouchat jejich každodenní rozhovor bylo jako druhé Vánoce. Věnovala jsem se svému talíři a v duchu si zapisovala každičké slovo. Jaká škoda, že jsem si nemohla vytáhnout zápisník a poznačit si všechno, co mě v tu chvíli napadlo. Ze zamyšlení mě vytrhla Bonnie.
,,Už jsi dojedla?" zeptala se pobaveně.
,,Jasně," přitakala jsem zmateně a odložila vidličku. "Kam máme namířeno?"
,,Přece na to přeměňování," zasmála se Bonnie. "Hele, holky, přiznejte se, která z vás na ni seslala matoucí kouzlo?"
,,Dnes jsi vážně nějaká roztržitá," dobíraly si mě.
Odpověděla jsem jim úšklebkem, popadla svoji brašnu a vydala se za nimi ven z Velké síně. Nechtěla jsem je ztratit, jelikož cestu do učebny přeměňování si určitě nepamatuju. Jenže ve Vstupní síni byl takový blázinec, že mi děvčata v té záplavě černých hábitů a neznámých tváří zmizela na okamžik z očí a už jsem je nezahlédla. Bezradně jsem se rozhlížela kolem a pokoušela se nepanikařit při vzpomínce, že v Bradavicích je přes sto čtyřicet dva schodišť. No bezva, snad trefím to správné! Váhavě jsem se po jednom z nich vydala vzhůru, když tu se stalo něco, kvůli čemu jsem zkoprněle zůstala stát na místě, jako kdyby do mě uhodil blesk.
,,Šetři dechem Pottere, s tebou bych na Křiklanův večírek nešla, i kdybys byl poslední na světě!" ozvalo se mi těsně za zády.
,,Proč mi tohle děláš, Evansová? Takhle mi lámat srdce? Copak nevidíš, jak nehorázně trpím?"
Prudce jsem se otočila na patě, abych se ujistila, že slyším správně, a vrazila jsem přímo do dívky stoupající za mnou. Ta záplava ryšavých vlasů, ty velké zelené oči! Zatraceně. To je přece Lily Evansová!
,,Omlouvám se," vydrala jsem ze sebe překvapeně.
,,Nic se nestalo," ujistila mě a obdarovala chlapce vedle sebe opovržlivým pohledem. ,,Přestaň mě pořád všude pronásledovat, Pottere."
,,Nebuď tak podrážděná," šklebil se na ni James Potter a okamžitě si vjel rukou do vlasů. ,,Nepronásleduju tě, jdeme přece na společnou hodinu, že jo kluci?"
Kluci? Žaludek se mi sevřel, když jsem za Jamesovými zády spatřila i zbytek party. Remus Lupin, pobledlý mladík s nervózním úsměvem. Peter Pettigrew, obtloustlý chlapec krčící se za nimi jako stín. A Sirius Black, který se od obou tak diametrálně lišil, jak jen to bylo možné. Samolibý a arogantní, příliš dobře si uvědomující svůj atraktivní vzhled. Vypadali naprosto přesně jako v mé povídce. Zatraceně.
,,Tak pokračuj v cestě daleko ode mě!" doporučila mu Lily popudlivě, a pak přesunula svoji pozornost ke mně. ,,Tak jdeš někam?" zeptala se nechápavě.
,,Jo, jasně," vykoktala jsem překvapeně a pokračovala v cestě do schodů.
,,Víš, Evansová," nedal se James odbýt, ,,kdyby sis vyrazila na ten večírek se mnou, zjistila bys, že jsem skvělý tanečník."
,,U Merlina, zač mě trestáš," skřípala Lily zuby.
,,Tak už mu na to kývni, Evansová!" přidal se Sirius. ,,Nežvaní celý dny o ničem jiným!"
,,Tak běžte spolu," doporučila jim Lily. ,,Beztak se od sebe nehnete ani na krok!"
,,Rád bych svému kamarádovi tuhle službu prokázal," dušoval se Sirius samolibě, ,,ale já už partnerku na večer mám."
,,To je mi jí upřímně líto," utrousila Lily sarkasticky a rozesmála tím nejen Petra s Remusem, ale i mě. Zjistila jsem, že se směju nahlas až ve chvíli, kdy ke mně kluci obrátili svoji pozornost.
,,A ty se směješ čemu?" mračil se na mě Sirius.
"Ničemu," vyhrkla jsem rychle.
Teď už všech pět pokračovalo dlouhou chodbou vpravo a já se rozhodla je nenápadně sledovat, protože Poberty si přece ujít nenechám.
,,Evansová, přijdeš se alespoň podívat zítra na zápas?" vyptával se James neúnavně. Poskakoval kolem ní jako pejsek, div se mu nezapletly nohy do sebe. Sirius se mu držel v patách a Remus s Petrem se loudali o pár kroků za nimi.
,,Budu doufat, že z toho koštěte sletíš na zem a konečně se ti v té tvojí nafoukané hlavě rozsvítí," ujistila ho ledově.
Zašli jsme za roh a objevili se před učebnou přeměňování, kde už nervózně postával hlouček studentů. Ke svému milému překvapení jsem mezi nimi našla svoje spolubydlící, takže máme společnou hodinu s Poberty, to je paráda!
Lily Jamese setřásla a prodrala se davem ke svým kamarádkám, které na ni mávaly přes hlavy ostatních. A pak do mě uhodil blesk podruhé. Lily se totiž připojila k drobné usměvavé dívce s nakrátko ostříhanými kaštanovými vlasy. Ashley Marinová. Vedle ní postával vysoký chlapec s narezavělými vlasy a tvářil se nad míru důležitě. Ted Lupin. Jejich čtveřici doplňovala Molly Prewettová, malá baculatá dívenka se zrzavými vlasy a laskavým úsměvem.
Zatraceně. Tohle nebyly jen tak obyčejné Bradavice. Tohle nebyla jen éra Pobertů. Tohle byly moje postavy! Ocitla jsem se ve světě své vlastní povídky! Zatraceně. Jak se to mohlo stát? Začala jsem hořečnatě uvažovat, jaký může být asi právě rok. Holky u snídaně mluvily o loňských NKÚ, pokud tedy všichni chodí do stejného ročníku a vezmeme v potaz, že venku za okny začíná podzim, musím se nacházet někde na začátku jejich šestého ročníku v Bradavicích.
Podzim 1976.
Což znamená, že by tu někde měla být...
,,Tichošlápku, ty idiote! Kam jsi dal moje boty?!"
Marťa Vanderwaalová. Nebelvírská pohroma v sukni.
Stála tam, tvář zkřivenou hněvem, pobavením a vztekem zároveň. A neměla žádné boty, pouze barevné pruhované podkolenky s dírou na palci.
,,Okamžitě mi vrať moje boty!" mířila Siriusovi hůlkou do očí.
Black se však svíjel v záchvatu smíchu a pranic si z ní nedělal.
,,Pěkný fusekle, Vanderwaalová," dobíral si ji James.
,,Ty drž zobák, Dvanácteráku!" varovala ho. ,,Nemysli si, že nevím, kdo mi včera obarvil vlasy na růžovou a nechal mě tak chodit celý den po škole."
,,Dej to pryč, Marťo," poškleboval se jí Tichošlápek. ,,Všichni víme, že s tím neumíš zacházet."
,,Tohle odvoláš, ty zmetku jeden!" vyhrožovala svému kamarádovi zlostně.
A pak mi to došlo. Tahle Marťa je právě na začátku šestého ročníku. Tahle Marťa ještě netuší, že jsou kluci neohlášení zvěromágové. Tahle Marťa se ještě nezamilovala do Remuse Lupina.
Hlava mi málem explodovala. Co všechno se ještě nestalo? Mozek mi pracoval na plné obrátky. Sirius ještě nezlomil Mary srdce, takže spolu zatím vychází. Severus jako jediný zná pravdu o tom, kam všichni Pobertové každý úplněk mizí. Uplyne ještě rok, než Lily kývne Jamesovi na rande a ještě nikdo z nich netuší, co všechno je v sedmém ročníku čeká.
Sotva jsem vnímala, jak se dveře do učebny otevřely a šesťáci se nahrnuli dovnitř. Posadila jsem se do jedné ze zadních lavic a doufala, že se ztratím v davu a budu co nejvíc nenápadná.
,,Máš tu volno?"
Aniž by čekala na odpověď, posadila se Marťa s hlasitým žuchnutím hned vedle mě. Což pochopitelně znamenalo, že přímo za námi se v lavici uvelebili James se Siriusem a ve vedlejší řadě Remus s Peterem. Poplašeně jsem se rozhlédla po třídě a kromě nebelvírských děvčat jsem zaregistrovala i Severuse Snapea, Luciuse Malfoye a Bellatrix Blackovou. Z nejbáječnějšího snu, jaký se mi kdy zdál, se rázem stala noční můra. Všichni vypadali tak děsivě reálně! Do nejmenších detailů jako v mých představách. Co když to není sen...? Co když se to děje doopravdy...?
Instinktivně jsem sáhla do kapsy hábitu a vytáhla kapesní hodinky. Ke svému překvapení jsem zjistila, že fungují. Ručičky ukazovaly pár minut po deváté. Co když jsem se nějakým záhadným způsobem ocitla zpátky v čase? Vysvětlovalo by to všechno to bílé světlo, když jsem včera šla domů? A bylo to vůbec včera? Nemohla jsem logicky uvažovat.
,,Štípni mě," natáhla jsem ruku směrem k Marti, a ta mě bez zaváhání opravdu surově štípla.
,,Au!" vyjekla jsem.
,,Lepší?" ušklíbla se na mě.
,,Ani trochu," hlesla jsem, protože se nic nezměnilo. Pořád jsem seděla v učebně přeměňování. Pořád jsem byla uprostřed své vlastní hry. A nic z toho nevypadalo jako sen.
Jako kdyby však její slova způsobila pravý opak, studenti mezi sebou si začali tiše povídat. Zkroušeně jsem se podívala na svůj pohár na vodu a na hůlku v ruce. Marťa vedle mě vypadala stejně nešťastně. Opsala ve vzduchu hůlkou pohyb, který zopakovala po Remusovi. Dobrý nápad, Náměsíčník určitě ví, jak na to. Nicméně její pohár se na místě jenom zakymácel. Žádný králík z něj nebyl. Zkusila jsem to samé, taky bez výsledku. Zřejmě už tuším, po kom je Marťa na kouzlení takové nemehlo.
,,Hele, Marťo, kdo je tvoje nová spolusedící?" zeptal se Sirius zčistajasna.
,,Jo, Marťo, představ nás!" přidal se Dvanácterák.
Jejich poháry na vodu už samozřejmě podobu králíků měly a oba zvesela pobíhaly po učebně.
,,Já vlastně nevím," otočila se na mě Marťa s tím svým nechápavým výrazem. ,,Jak se jmenuješ?"
To je dobrá otázka, napadlo mě. Jestli je tohle (nějakým naprosto šíleným způsobem) skutečnost, měla bych se pokoušet zasahovat do děje co nejméně, dokud nenajdu způsob, jak odsud zase nenápadně zmizet. Situaci ovšem nepomáhal fakt, že jsem svoji postavu pojmenovala křestním jménem po sobě. V duchu jsem si chtěla zatleskat, tohle byl skutečně "chytrý" tah.
,,Laura Wrightová," plácla jsem první jméno, které mě v tu chvíli napadlo. Použít jméno své dcery, která se ještě nenarodila bylo nadmíru chytré. Zase sarkasmus.
,,Těší mě, Lauro," napřáhl ke mně Dvanácterák ruku. ,,Já jsem James Potter. A tohle je Sirius Black."
,,Já vím," přitakala jsem pobaveně, ,,vás zná každý."
,,To nám lichotí!" usmál se Sirius samolibě. ,,Takže zvěsti o naší kráse se donesly i do mrzimorské společenské místnosti?"
,,Hele, Lauro, jak to, že jsem si tě nikdy na vyučování nevšiml?" zamračil se James.
,,Protože máš hlavu plnou Lily Evansové," odpověděla jsem automaticky.
Sirius se pobaveně rozchechtal na celé kolo a vysloužil si tím napomenutí od profesorky McGonagallové.
,,I o tomhle se v Mrzimoru ví?" zatvářil se James naoko zoufale.
,,O tom si špitají i sovy v sovinci," ujistila jsem ho.
,,Slečno Wrightová, věnujte se laskavě svojí práci a nikoliv panu Potterovi," napomenula mě znenadání Minerva McGonagallová a několik hlav se zvědavě otočilo mým směrem. ,,A vy Pottere, chyťte si toho králíka."
Tolik ke smělému plánu, že budu nenápadná. Jedno pozitivum to mělo, moje vymyšlené jméno zřejmě zafungovalo. Od teď jsem prostě Laura. Bylo to pěkné jméno. Vždycky se mi líbilo.
Rázem jsme pochopila, proč jsem se ocitla v Mrzimoru a ne v nějaké jiné koleji. Jednoduše proto, že o mrzimorských jsem psala hrozně málo. Nikdy jsem žáky téhle koleje nepojmenovávala, takže pokud bych se někde na chvíli mohla nepozorovaně ukrývat, byl by to právě Mrzimor. Výjimkou byla pochopitelně Mary Wilsonová, ale ta se ještě nenarodila. Část mě by to doplnila slovem naštěstí, ale nejsem Satan. Ne v této době.
Většině třídy se ke konci hodiny podařilo své poháry na králíka skutečně proměnit. Králík Lily Evansové byl navíc opravdu krásně zbarvený a nepochopitelně klidný. Seděl způsobně na lavici a nechal se hladit. Což se o poplašených tvorech, co se podařilo vyčarovat Jamesovi a Siriusovi říct nedalo. Div nezbořili celou učebnu ještě před zvoněním.
,,Příště už to bude třeba lepší," chlácholila jsem Marťu, když jsme obě odcházely z hodiny s domácím úkolem navíc za svoji neschopnost. Jen jsem doufala, že tu nezůstanu uvězněná tak dlouho, abych ho musela skutečně psát.
Dveře sklepení se otevřely a na chodbu se vyvalilo nejprve břicho a za ním i Horacio Křiklan. Usmíval se na nás tak srdečně, až se mu mohutný mroží knír zkřivil. Učebna lektvarů byla prosycená různými výpary a nezvyklými pachy, vypadala přesně tak, jak jsem si ji vždycky představila. Zahlédla jsem u jednoho ze stolků Severuse Snapea, jak si vytahuje váhy a soupravy s přísadami. Bezděčně mě napadlo, jestli někdy snil o tom, že v téhle učebně jednou bude učit i on. Nebyla jsem však jediná, kdo na Snapea zaměřil svoji pozornost.
,,Hele, Srabíku, nezapomněl sis dneska umýt vlasy?" dobíral si ho James.
,,Nebo v posledním století?" přidal se Sirius a své vtípky podpořili hlasitým smíchem.
Severus Snape jim věnoval pohled plný takového opovržení, že i já jsem se bázlivě přikrčila. Ti dva si z toho však nic nedělali. Posadili se společně s Remusem ke svému stolku. Zamířila jsem váhavě k Lily a jejím kamarádkám. Pokud mám přežít hodinu lektvarů ve zdraví, budu potřebovat pomoc někoho talentovaného.
,,Máte tu volno?" zeptala jsem se.
,,Jasně," přitakala Ashey. ,,Ty jsi Laura, že jo?"
,,Jo," přitakala jsem.
,,Nechodíš se mnou na starodávné runy?" povytáhla Ashley obočí váhavě.
,,Jo, chodím," přikývla jsem, i když jsem pochybovala, že bych na podobný předmět kdy dobrovolně začala chodit. ,,Kde máte Molly?" napadlo mě, když jsem rusovlásku nikde nezahlédla.
,,Měla z NKÚ hodnocení jen přijatelné," vysvětlila mi Ashley. ,,I když sama nechápu, jak se třeba mně podařilo projít."
,,Taky nevím, co tu dělám," ušklíbla jsem se. Věř mi.
Lily si konečně všechny pomůcky pečlivě připravila a začala nám věnovat pozornost. ,,Jdeš dneska taky na ten večírek ke Křiklanovi?" zeptala se mě.
,,Křiklan má nějaký večírek?" Rozhodla jsem se zahájit taktiku hloupého vyptávání.
,,Přece k Předvečeru všech svatých," vysvětlila mi Ashley, která zaujatě míchala balíčkem tarotových karet. ,,Pozval ovšem jen ty svoje trofeje z Křikova klubu."
,,Hele," ohradila se Lily, ,,já nejsem žádná trofej!"
,,Potter na tebe tak minimálně kouká," ušklíbla jsem se. ,,Jako na naleštěný famfrpálový pohár."
Ashley vyprskla smíchy tak hlasitě, že k nám přitáhla pozornost profesora Křiklana.
,,Slečno Marinová, nerušte mě, prosím," pokáral ji Křiklan bodře a obrátil pozornost zpátky k celé třídě. ,,Dnes budeme pokračovat v přípravě protijedů, které jsme minule nedokončili. Na tabuli naleznete přesný postup, pravidla znáte, tak se do toho dejte!"
Dřív, než jsem se stihla rozkoukat, o jaké tabuli Křiklan vůbec mluví, Lily Evansová už pod svým kotlíkem zatápěla a krájela přitom první přísadu. Ohlédla jsem se přes rameno, kde Severus Snape čepelí svého nože zuřivě drtil nějakého červa. Zřejmě se předháněli, kdo bude mít lektvar hotový jako první. James oproti tomu věnoval pozornost Zlatonce, kterou nechal kolem sebe poletovat a Sirius se bavil posíláním milostných psaníček nějakému děvčeti z Havraspáru u vedlejšího stolku. Otočila jsem se zpátky přesně ve chvíli, abych postřehla, jak Mary Siriuse žárlivě pozoruje. Ajaj, už je do něj zamilovaná.
,,A vy na ten večírek jdete?" přerušila jsem ticho u našeho stolku a vytáhla si potřebné přísady.
,,To sotva," ušklíbla se Ashley potměšile, ,,nás nikdo nezval."
,,Říkala jsem vám přece, že jedna můžete jít se mnou," připomněla jim Lily.
,,Ani za nic," odsekla Ashley, ,,dnešní večer je naprosto ideální pro pořádání seance. Navíc mám u Prýtové škoní trest s Marťou."
,,Co jste provedly?" zeptala jsem se dychtivě.
,,Spíš co provedla ona," zašklebila se Ashley. ,,Podařilo se jí zničit řádku mandragor, když na ni Sirius seslal kletbu, po které jí z uší vyrazily pórky. Strhla mě sebou k zemi a Prýtová nám za to napařila školní trest."
,,A Black?"
,,Vyvázl zase bez trestu," pokrčila Ashley rameny. ,,Proto na ten večírek půjde, zatímco já se budu celý večer po lokty hrabat v hlíně."
,,A co ty?" napadlo najednou Lily. ,,Nechceš jít na ten večírek se mnou ty?" upřela na mě tázavě své zelené oči.
,,A neříkáš to jen proto, aby ses zbavila Pottera?" pochybovala jsem.
Lily se nenápadně ohlédla po Jamesovi, který se právě se Siriusem něčemu od srdce smál. Jejich kotlíky zůstaly netknuté, zatímco Remus pečlivě připravoval svůj lektvar. Vypadal tak unavený, chudák. Zřejmě bude brzo úplněk. ,,Tak trochu," připustila Lily. ,,Jestli ti to nevadí."
,,Vůbec ne," ujistila jsem ji, ,,umí být pěkně vlezlý."
,,To tedy umí," přitakala a vrátila se k přípravě svého lektvaru.
Zbytek hodiny jsme strávily víceméně mlčky. Lily svědomitě pracovala na svém lektvaru, zatímco Ashley zoufale zírala do učebnice při každém kroku. Snažila jsem se je ve všem napodobit, jenže mi všechno extrémně dlouho trvalo. Možná jsem si neměla prohlížet všechny přísady s takovým zájmem a prostě pracovat.
Na konci hodiny měli svůj protijed hotový jenom dva lidé, Lily a Severus Snape. Na druhém místě se umístil svědomitý Remus a těsně za ním k mému překvapení Sirius s Jamesem. Nechápu, jak to dělají, pokaždé když jsem je zahlédla, věnovali se všemu možnému, jen ne lektvarům.
,,Žádný zázrak," povzdychl si Křiklan nad mým kotlíkem znechuceně. ,,Měla byste zapracovat na technice míchání."
,,Ano, pane profesore." To víš, že jo, ty valoune, pomyslela jsem si.
,,Příště to bude určitě mnohem lepší," povzbudila mě Lily kamarádsky, ,,tak večer v osm ve Vstupní síni?"
,,Dobře," přikývla jsem váhavě a Lily v momentu vystartovala ze třídy dřív, než jsem si to stačila lépe promyslet.
,,Kam tak spěchá?" zeptala jsem se ostatních.
,,Má ještě studium mudlů," vysvětlila mi Ashley. ,,Zapsala si úplně všechny předměty."
Dívky se se mnou také rozloučily a ze sklepení jsem vycházela sama. I když ne tak docela.
,,Wrightová, slyšel jsem správně?" vynořil se mi za zády zleva James Potter.
,,Co myslíš?"
,,Prý jdeš na ten večírek s Evansovou ty," vysvětlil mi Sirius, který se objevil zprava.
,,Po tom vám jaksi nic není," ujistila jsem je sebevědomě.
,,Vždyť víš, že jsem ji chtěl pozvat já," nedal se James.
,,Jo, lezeš mu do zelí," zašklebil se Sirius.
,,Do žádného zelí nikomu nelezu," odsekla jsem oběma, ,,Lily s tebou na ten večírek jít nechce, tak se s tím smiř, Pottere. Ber to z té lepší stránky."
,,Z lepší stránky?" nakrčil obočí nechápavě. ,,Tohle má nějakou lepší stránku?"
,,Nepozvala žádného kluka, pozvala divnou holku z Mrzimoru, kterou nezná," vysvětlila jsem mu, ,,což znamená, že v celé škole není žádný kluk, se kterým by chtěla jít."
,,Takže mám šanci," zazubil se Dvanácterák potěšeně.
,,Možná někdy v budoucnu," ušklíbla jsem se, ,,zkus to třeba příští rok touhle dobou."
,,Cože?"
,,Uvidíme se večer!" zamávala jsem jim na pozdrav a spěšně zmizela vstupní branou na školních pozemcích dřív, než jsem stačila vybreptat ještě něco.
Tenhle den byl naprosto šílený. V jakém zvráceném světě to žiju, že jsem se ocitla ve vlastní hře? Strávila jsem na školních pozemcích skoro půldruhé hodiny, než jsem se alespoň částečně uklidnila. Hlava mi nedokázala pobrat všechny události, které se staly od chvíle, kdy jsem ráno otevřela oči. Jak se to stalo? Co tu dělám? A jak se dostanu zpátky? Nemůžu tu přece zůstat. Ne v době Pobertů. Nejsou tu nic moc kluci.
Vytáhla jsem z kapsy ty hodinky. Nevím jak, nevím proč, ale bylo mi jasné, že všechno souvisí s nimi. Koupila jsem je 31. října 2017. Přesně o půlnoci jsem se ocitla tady, v 31. říjnu 1976. Ale jak?
Příliš času na přemýšlení jsem však neměla. Na školní pozemky se mezitím snesla tma a podle hodinek zbývalo jen pár minut do sedmé. Jestli mám jít s Lily na Křiklanův večírek, měla bych se vrátit na kolej a dát se trochu do pořádku.
Zdálo se, že štěstí je dnes na mé straně. Aniž bych tušila, jak se vstupuje do mrzimorské společenské místnosti (je to sud číslo dvě odspodu, uprostřed druhé řady, otevře se, když na něj zabubnujete rytmus "Helga z Mrzimoru" - já jen tak pro jistotu, kdyby se vám to taky někdy stalo, zvlášť tobě Mariko, ahoj), dostala jsem se tam díky dvěma studentům, kteří k sudům přišli chvíli přede mnou. Svůj kufr v ložnici jsem otevírala s jistou nedůvěrou, ale kupodivu jsem v něm kromě obyčejných hábitů našla i jedny společenské šaty, které se budou hodit.
Čekala jsem na Lily ve Vstupní síni přesně v osm večer, jak jsem slíbila. Měla jsem sebou jen svou hůlku a kapesní hodinky. Nevím, co jsem si od toho večera slibovala, ale rozhodla jsem se předpokládat, že odtud zmizím stejně samovolně, jako jsem se tu objevila. A do té doby si to pokusím náležitě užít.
,,Promiň, že jdu pozdě," omlouvala se Lily, když celá zadýchaná dorazila s malým zpožděním. ,,Pokoušela jsem se utéct Potterovi, letos je opravdu neúnavný. Tak můžeme vyrazit?"
Čím víc jsme se blížily ke Křiklanovu kabinetu, tím silněji k nám doléhaly vlny smíchu, hudby a hlasů. Křiklanův kabinet byl mnohem větší než obvyklá učitelská pracovna, Stěny i stropy byly zahaleny těžkými smaragdově zelenými, nachově rudými a zlatými závěsy, což budilo dojem, že se nacházíme v obrovském stanu. Uprostřed místnosti stál obří kulatý stůl, kde sedělo několik prvních hostů.
,,Á Lily, tady vás máme!" zaburácel Křiklan, sotva jsme vešly dovnitř. ,,Pojďte dál, už na vás čekáme! A kohopak to sebou vedete?"
Křiklan se na mě zadíval stejně zmateně, jako zbytek osazenstva. Jako kdyby mě v životě neviděl.
,,To je Laura Wrightová," představila mě Lily. ,,Chodí do šestého ročníku v Mrzimoru."
,,Ach tak, jistě," přitakal Křiklan překvapeně a zadíval se na mě s takovým zklamáním, jako když stíráte los a na posledním políčku najdete značku, která vám výhru nezajistí. ,,Tak pojďte dál, slečny."
Posadily jsme se ke kulatému stolu a Horacio Křiklan se okamžitě dal s Lily do řeči o nějakých nových objevech na poli lektvarů. Všimla jsem si, jak Severus Snape skrz stůl Lily propaluje svýma černýma očima. Místa vedle něj byla prázdná, zřejmě přišel sám. Konverzace se pomalu rozproudila a já začala poznávat stále víc a víc studentů jmény. Těsně předtím, než se začala podávat večeře, dorazili i Pobertové. Sirius si přivedl pohlednou spolužačku z Havraspáru, které dnes posílal milostná psaníčka. James zvolil stejnou taktiku jako Lily a přivedl s sebou Remuse. Snažila jsem se nesmát. Vážně jsem se snažila.
,,Máš tu volno, Evansová?" zeptal se zvesela a posadil se vedle ní dřív, než stačila odpovědět. Podle toho, jak se vedle mě napřímila, to v ní vřelo vzteky.
,,Najdi si jiné místo, Pottere."
,,Je mi líto, ale všude jinde je plno."
Remusovi nezbylo nic jiného, než se posadit na volnou židli vedle mě.
,,Já jsem Remus Lupin," napřáhl ke mně ruku, ,,ty jsi Laura, že ano?"
,,Přesně tak," souhlasila jsem a snažila se neomdlít. Nejsem Laura a panebože Remus Lupin! ,,Zdá se, že dnes večer máme oba fungovat jako zástěrka."
Remus se pobaveně zasmál: ,,Já už jsem si za ta léta zvykl. A co ty?"
,,Jsem v tom docela nová," připustila jsem. Ten úsměv. ,,Ale rychle se učím. Chodíš na Křiklanovy večírky často?"
,,Jsem tu poprvé," přiznal Remus. ,,Většinou dostávají pozvání jen tihle dva," ukázal posunkem ke svým kamarádům.
,,Tak teď, když už jsme všichni, mládeži," zahalekal Křiklan potěšeně, ,,můžeme začít s večeří. Přeji vám příjemný Předvečer všech svatých! Jezte a pijte, co hrdlo ráčí!"
Všichni jsme se zdvořile zasmáli a hostina o několika chodech mohla začít. Jídlo bylo opravdu výtečné a Horacio Křiklan si svou roli hostitele náramně užíval. S přibývajícími hodinami se uvolňovala i zábava, teď už většina hostů postávala v malých hloučcích a bavila se mezi sebou. Fascinovaně jsem je zpovzdálí pozorovala a nemohla uvěřit vlastnímu štěstí.
,,Bavíš se, Wrightová?" odněkud se mi přímo za zády vynořil Sirius Black s tím svým okouzlujícím úsměvem. K čertu s ním, už docela chápu, proč se z něj bradavickým děvčatům podlamují kolena.
,,Víc, než si myslíš," ujistila jsem ho.
,,Kdyby ne, dej vědět, rád ti pomůžu zahnat nudu," nabídl mi velkoryse.
,,Vždyť tady máš rande!" opáčila jsem nahněvaně. On si vážně nedá pokoj!
,,Je docela hloupoučká, abych řekl pravdu," pronesl bez špetky zájmu a střelil pohledem na opačnou stranu místnosti, kde svoji partnerku zanechal.
,,Už ti někdo řekl, že jsi povrchní kretén?" zeptala jsem se.
,,,Slýchám to docela často," přiznal, ale zjevně si z toho nic nedělal.
,,A nenapadlo tě vzít si něco z toho k srdci a jít trochu do sebe?"
,,To bych přišel o veškerou legraci."
,,Víš Blacku, měl bys otevřít oči," poradila jsem mu. ,,Abys jednou nepotkal holku, která za to bude opravdu stát a celé to nepohnojil."
,,Taková v Bradavicích není," zatvářil se dost pochybovačně.
,,To si jen myslíš," opáčila jsem a s těmi slovy ho nechala u krbu stát. Však počkej, Tichošlápku, pomyslela jsem si umíněně. Počkej, až se víc seznámíš s Mary Wilsonovou.
Vrátila jsem se zpátky ke stolu, kde ještě stále seděl Remus a zadumaně zkoumal obsah své sklenice s máslovým ležákem.
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se.
,,Jsem jen trochu unavený, nic víc," usmál se. To byl celý Náměsíčník, vždycky za všech okolností zdvořilý.
Všimla jsem si, jak pobaveně sleduje Jamese, který se pokoušel zapojovat do rozhovoru Křiklana s Lily jen proto, aby na ni udělal dojem.
,,Je nepoučitelný, co říkáš?" nadhodila jsem zvesela.
,,James se prostě nikdy nevzdává," opáčil Remus. ,,Má to v povaze."
,,Kdoví," pokrčila jsem rameny, ,,třeba mu Lily na to rande jednou kývne."
Remus se upřímně rozesmál: ,,Doufám, že u toho budu, protože tohle bude nejspíš ta nejdivočejší oslava, jakou kdy nebelvírská společenská místnost viděla."
,,Určitě u toho budeš," přitakala jsem. Vím to, sama to odehraju.
Remus se usmál tím svým bázlivým úsměvem a mě najednou napadlo, jak vypadá nešťastný. Možná nedoufá, že ho čekají skvělé zítřky. Ale já vím, že ano. Vím, že prožije ještě dva báječné školní roky v Bradavicích, během kterých se stihne zamilovat. Vím, že bude ten nejlepší strýc, že bude mít skvělé manželství a syna a nechci se chvástat, ale jeho neteř bude obzvlášť skvělá. Vím, že přijde o bratra a nebude to lehké. Vím, že ho čeká ještě nespočet dobrodružství s ostatními Poberty, že v nich najde oporu na celý život, nebo alespoň dokud...
,,Lauro, jsi v pořádku?" zeptá se mě najednou starostlivě.
Podívám se mu do očí a chci říct, že ano. Ale není to pravda. Protože cokoliv si kdokoliv z těchhle lidí vysní, nevydrží. Nečeká na ně žádný šťastný konec. Za zdmi tohoto hradu začíná válka. Lord Voldemort zničí všechny sny, které ve svých náctiletých bláznivých hlavách právě teď nosí. Peter Pettigrew zradí své přátele. Sirius Black skončí na dvanáct let v Azkabanu. Ashley Marinovou a Teda Lupina zabijí Smrtijedi. Vlastně, jen jeden Smrtijed. Ten Smrtijed právě touhle dobou chodí po téhle škole a já s tím nic neudělám. Protože jestli ano, Mary Wilsonová bude mít zcela jiného otce a Marťa Vanderwaalová nebude sirotek. A to by změnilo spoustu věcí. Lily a James Potterovi zemřou rukou lorda Voldemorta za pět let přesně od téhle chvíle. A Remus Lupin zůstane docela sám. Až do té doby než...
,,Lauro?"
,,Už musím jít," vyhrkla jsem najednou.
,,Tak dobře," přitakal Remus zmateně, ,,uvidíme se zítra."
Na to jsem jen dokázala přikývnout a rychle jsem vyběhla z místnosti pryč. Do očí mi okamžitě vyhrkly slzy. Za všechno jejich utrpení, za všechny překážky, které je čekají, můžu já. To já jsem to tak napsala, je to celé moje vina. A vinna Mary, jo, přesně tvoje, ahoj podruhé.
Vyběhla jsem ven ze sklepení, slzy mě úplně oslepily a já zcela nečekaně vrazila do někoho ve Vstupní síni.
,,Om - omlouvám se," vykoktala jsem a otřela si rukávem oči.
,,To nic." usmála se na mě nebelvírka s hnědými vlnitými vlasy. U Merlinových vousů, pomyslela jsem si, to je Mary Wilsonová.
,,Nevíš," snažila jsem se ze sebe vysoukat, ,,nevíš, kudy se dostanu do ředitelny?"
,,Je to o dvě patra výš." řekla a mávla neurčitě ke schodišti.
,,Děkuju ti." usmála jsem se. Možná že s ní Marťa moc nevychází, ale já jsem v Mrzimoru a odmítám se připodobňovat svojí postavě.
,,Jdeš z Křiklanova večírku?" prohlédla si mě zvědavě svýma velkýma očima.
,,No, ano. Vlastně z něj tak trochu prchám." přiznala jsem neochotně. Mary se uchechtla, ale pak se zatvářila nadmíru vážně.
,,Nevíš," znervózněla ,,nevíš, s kým tam šel Sirius?" zeptala se.
,,Myslím, že šel s nějakou dívkou z Havraspáru." odpověděla jsem popravdě. ,,Ale říkal, že je hloupá. A vlastně ho taky dost nudí." dodala jsem spěšně, když jsem zahlédla v jejím obličeji výraz čirého zoufalství. Zdálo se mi, že ji to potěšilo.
,,To jsem ráda." řekla naprosto upřímně a na tváři jí zazářil známý úsměv. ,,No, takže jak jsem řekla, ředitelna je tudy a pak po dvoch patrech doleva," zaartikulovala rukama.
,,Ještě jednou díky," pousmála jsem se, kývla na pozdrav a vytratila se po schodišti nahoru. Dříve než jsem stihla najít ředitelnu, spatřila jsem Albusa Brumbála jak kráčí přímo proti mě. Měřil si mě skrz své půlměsícové brýle a potěšeně se usmíval.
,,Dobrý večer, slečno," pozdravil mě se svým nezaměnitelným hlasem.
,,Dobrý večer, pane profesore," vydrala jsem ze sebe překvapeně.
,,Říkal jsem si, jestli tu na vás dnes večer narazím," pronesl zlehka, jako kdyby mluvil o počasí.
,,Asi vám nerozumím," připustila jsem zmateně.
,,Ty hodinky, co máte ve své kapse," naklonil se ke mně důvěrně, ,,to je opravdu zajímavá věcička, nemyslíte?"
,,To - asi ano," souhlasila jsem. ,,Ale jak-?"
,,Tak šťastnou cestu," rozloučil se se mnou Brumbál a než jsem stačila cokoliv dalšího říct, zmizel na hlavním schodišti a pobrukoval si při tom nějakou melodii.
Sáhla jsem do kapsy a vytáhla hodinky. Za minutu půlnoc.
Šťastnou cestu? Co tím Brumbál myslel?
Ručička na hodinkách se posunula a hodiny na astronomické věži začaly odbíjet dvanáctou. V tu chvíli se kolem mě objevilo zářivé bílé světlo a já si byla naprosto jistá, že se vracím zpátky domů.
Jenže jsem se mýlila.


Co na nový desing?

22. června 2014 v 20:33 | ♥ W-violet ♥
Ahoj,ráda bych se s vámi poradila: jaký obrázek by jste si přáli na nový desing/layout blogu.Je to samá Selena :D



Šílenost XD

20. června 2014 v 16:43 | ♥ W-violet ♥
Dne mně napadla šílenost.Kdo hádá že mám nový blog hádá dobře.
Jde o pixelky :3 Takže kdo by si chtěl adoptovat pixelky a tak,mrkněte sem ;) :

Worldpixels.blog.cz